
11.6.1354 - první zmínky o Novém Hrádku, které se týkají jmenování nového faráře v Olešnici a dokazují existenci Hrádku. 18.7.1362 - patron kostela v Zákraví ustanovil faráře ke kostelu v Hrádku, takže zde zřejmě existovala i fara. Jak šly dějiny, měnili se majitelé hradu Frymburk a s nimi i faráři místní farnosti. Každý zde zanechal kus svého života a něčím nesmazatelným se zapsal do místní historie farnosti. Střídala se období rozkvětů a úpadků. Doba husitská dokonce přinesla zánik fary a kostel připadl děkanství dobrušskému. Ne jinak tomu bylo v době pobělohorské. 1721 - 1723 došlo k obnovení fary a dříve dřevěný kostel byl přestavěn do současného barokního slohu. Interiérové vybavení náleží do několika historických slohů. Zahrnuje období od raného baroka až do současnosti.
Oltář sv. Josefa (boční oltář vpravo) je portálový a patří k nejstaršímu dochovanému
zařízení. Je z konce 17. stol. Jedná se o původní hlavní oltář, což dokazuje
i text na zadní straně: "Oltář sv. Josefa pochází ze starého kostela
byv v něm hlavním oltářem, jak nápis jeho pod obrazem dokazuje - Tento oltář
jest vyzdvižen nákladem chudého záduší, ku cti a chvále Boha svatých apoštolův
Petra a Pavla....1. Apríl 1691". Hlavní oltář s bohatou figurální a plastickou
výzdobou pochází z 1. pol. 18. stol. a je patrně dílem řezbáře z okruhu Matyáše
Bernarda Brauna. Na bočních brankách jsou sochy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa
majícího nohu na hlavě čerta. Před retáblem jsou asistenční figury andělů.
V oltářním nástavci je plastika Boha Otce a holubice symbolizující Ducha sv.
Hlavní oltářní obraz představuje sv. Petra a Pavla. Na původním obraze je
několik částečných přemaleb. Architektura kazatelny je ze stejné dílny jako
hlavní oltář. Na ambóně jsou reliéfy 4 evangelistů (Matouše, Marka, Lukáše
a Jana) s nápisem o renovaci v roce 1941. Stříška se třemi dřevořezbami andílků
představujících trojici ctností Lásku - Víru - Naději. Na vrcholu je socha
Krista vzkříšeného. Křtitelnice je rovněž barokní, pískovcová, kalichovitého
typu. Oltář Panny Marie, na levé straně vítězného oblouku je rokokový z 1.
pol. 18. století se sousoším Madony s Dítětem a s postranními sochami sv.
Václava (se štítem a kopím) a sv. Víta (s kohoutem a knihou). Sv. Jan Nepomucký
je zajímavě řešená dřevořezba na pravé straně presbytáře, nad jehož hlavou
nese orel masivní visací zámek jako symbol mlčenlivosti. Je to dílo Ignáce
Rohrbacha, původem z Kladska, který patřil k nejvýznamnějším Braunovým žákům.
Lavice jsou empírové, z měkkého dřeva z 1. pol. 19. stol. V kostele lze vidět
drobné plastiky z 1. čtvrtiny 20. stol, dokládající činnost sochařské dílny
rodiny Marků z Nového Města nad Metují a Mádlů z Nové Paky. Obrazy křížové
cesty jsou rovněž z 1. pol. 20. stol. jak dokazuje signatura.
Připravil Jiří Hlaváček st.