V týdnu před uskutečněním výletu předcházely velice horké dny a na víkend předpověď zněla „přechod studené fronty“. Že by se nám počasí chystalo právě jako loni a museli bychom zase odříci autobus a zklamat výletníky ? Doufali jsme, že podmínky pro náš pochod v Krkonoších budou alespoň trochu únosné. Snad proto se tento rok nepřihlásil dostatečný počet výletníků. Objednali jsme tedy přepravu autobusem jen pro 33 osob.

Ráno v 7 hodin při odjezdu svítilo sluníčko. Autobus nás dovezl do Dolní Malé Úpy na parkoviště u Spáleného mlýna. Začátek trasy vedl na Růžovou horu po cestě proti Jelenímu dolu. Otevřel se nám nádherný pro nás neznámý pohled na Sněžku. Nikde ani mráček. Část skupiny se rozhodla pro výstup obráceným směrem přes Pomezní boudy, zbytek účastníků odjel do Pece k lanovce, aby si ulehčil výstup. Cestou na Růžovou horu jsme několikrát zastavovali, rozhlíželi se, popadali dech a utírali pot. Mnozí z nás používají hůlky, které hodně pomáhají udržovat rytmus a oporu v chůzi. Zamávali jsme na horní stanici lanové dráhy na Růžové hoře, vyfotili si ji, protože v blízké době dojde k rekonstrukci lanovky až na Sněžku.

Ti chtiví se doškrábali až na vrchol Sněžky, ostatní prošli traverzem pod Sněžkou k Janově boudě a všichni pak sestoupili již v mírné mlze k odpočinku a občerstvení v Pomezní boudě. Ti dostatečně neunavení se ještě prošli údolím Malé Úpy kolem kostela, různých chat a chalup k autobusu u Spáleného mlýna. Sešli jsme se tam všichni téměř ve stejnou dobu. Při nastupování do autobusu se déšť ohlašoval prvními kapkami, ale to nám už nevadilo.

Všichni si chválili, jak nám to počasí vlastně přálo. Užili jsme si nádherného horského prostředí s výhledy na Sněžku, Obří důl a skály. Prošli se po asfaltových cestách, kamenitých pěšinách i mezi klečemi. Užili si sluníčka, trochy větru a inhalovali horskou mlhu jak z Krkonošských pohádek. Došlo i na setkání a poklábosení s lidmí, kteří mají rádi naše nedaleké hory a lidskou společnost.

Pojedeme zase příští rok?